Noční zvířata

Total snob art, aneb nefantastická zvířata hledejte u Toma Forda.

S filmovou prvotinou Toma Forda, Single man, se stále neplánovaně míjím už několik let, tudíž jej mám stále zafixovaného jako člověka, který navrhnul dokonale padnoucí obleky pro Daniela Craiga v roli Jamese Bonda, nebo že při udílení Oscarů je jím oblečená polovina mužského osazenstva. Ford má vizuální cítění mimo zažité standardy běžné populace, čemuž odpovídá i jeho přístup k filmování.

Málokdy máte možnost vidět na plátně film, který by se tolik opájel designem všeho kolem sebe. V light verzi jsem tohle zažil snad jenom u Tykwerova Internationalu. Ford ale jde mnohem dále. V každé místnosti najdete provokativní obraz, hlavní hrdinka se se svým iPhonem doslova mazlí a její šaty a šperky  na ní vnímá režisér jako na pohyblivé modelíně. V závěru titulků je vcelku slušný výčet značek, který budí dojem, že jste dvě hodiny sledovali nabubřelý top posh hollywoodského product placementu. Fordův problém však tkví v tom, že podobně vidí i samotné hrdiny filmu.

Susan to má těžké. Vdala se jako mladá, stále ještě mladá se rozvedla, vzala si jiného a teď i po dvaceti letech stále nemá ujasněno, zdali je ve svém novém vztahu šťastná. Zvláště, když to její muž cítí dost podobně a řeší to pracovními cestami do hotelových pokojů ve společnosti luxusních prostitutek. Ze všeho ji vytrhne rukopis nového románu jejího exmanžela, který provedl vztahovou sebe-terapii tím, že napsal údernou historku o napadené rodině a vytoužené pomstě.

NOCTURNAL ANIMALS
Zdroj: Collider.com

Ford sleduje příběh hned ve třech rovinách. Hlavní hrdinku, která pracuje jako kurátorka v muzeu moderního umění, pouštějící se do čtení rukopisu Nocturnal animals. Zároveň vzpomínající na svoji minulost, na vznik a rozpad svého vztahu s (ex)manželem. A vše je rámováno samotným dějem knihy, kdy se manžel po ztrátě manželky a dcery žene za pomstou ve spojenectví sveřepého detektiva.

Nenamítám nic proti vícevrstvému vyprávění, ale tady moc nevidím jeho smysl. Jistě, chápu tu vzájemnou symbiózu, která je obrazově a střihově luxusně komponována. Jenže někde v jádru cítím její zbytečnost, resp. dost těžce se hledá společná linka emocí v polosnových záběrech na ústřední hrdinku, která se při čtení knihy tváří tak, že každou chvíli utrpí infarkt, nebo orgasmus. O flashbacích, které popisují její vztah s exmanželem, ani nemluvě. Rozumím jejich zakomponování, ale jsou zkratkovité natolik, že namísto toho, aby dodaly razanci emočním výkyvům, spíše postavy od diváka odtahují. Může a nemusí se to omluvit tím, že Ford nenadbíhá jednoduchému diváku. Ale největší kus stopáže a tím pádem i živelnosti si naštěstí uzmula samotná fiktivní historka z vidlákova. Ta mi svým stylem dost připomíná coenovic Tahle země není pro starý, především co se zpocených hrdinů a strohého násilí týče a tvoří působivý protipól vyprázdněné „realitě“.

Vzájemně tam mezi liniemi prosakují odkazy na slabošské typy mužů, kteří se musí vzchopit, aby se postavili rafinovanějšímu zlu, ať už se jedná o násilníky na ženách, nebo dominantnější manželku, která se nebojí muže shodit, pokud ví, že si tím uhájí svoje výlučné postavení. Ford tak nedestruuje jenom podstatu manželství, ale i sexuálního vztahu. Nemá problém v rámci jednoho telefonátu líbezně snímat odhalenou mladou dívku, ale taky dovede vidět bizarní a provokativní umění v ženské nahotě pokročilého věku a proporcích, v nichž vidí krásu snad jen bizarní milovník temných koutů internetu.

Vzpomínka na celou úvodní expozici, která vcelku dobře funguje jako slušný sociální test diváckých reakcí, mě přivádí na myšlenku, že svůj příští film by měl Ford zasadit do galerie výtvarného umění. V těchto kulisách se totiž cítí opravdu jistě a mezi odosobněnými stěnami, posetými uměleckými díly, by mohl nechat herce odehrát slušnou vztahovku taky.

Noční zvířata nejsou filmem, který se v hollywoodském mainstreamu objevuje běžně. Jsou technicky skvěle zvládnutá a mají výtečnou hereckou sestavu, Amy Adams si letošní rok uzmula pro sebe a především Michael Shannon zase a znova potvrzuje, že si dovede vychutnat jakoukoliv roli. Jeho rakovinou prolezlý, chrchlající rednek s policejním odznakem, není vytouženou rolí, za niž se běžně sbírají ceny, ale Shannon dává k dobru charisma o síle texaského buldozeru, že mu v tomhle filmu není rovno. Ale taky to není typ filmu přístupný každému. Je to samolibá artovka, která klouže po kýči s notnou dávkou výsměchu, ale v mnoha momentech se mu taky poddává. Ať už přistoupíte na Fordova pravidla hry, nebo ne, pořád máte co do činění s opravdovým umělcem. S člověkem, který nemá problém vztyčit prostředníček směrem ke komukoliv a vystavit se tím pádem kritice z jedné strany, ale zároveň jasně vidícím „za hranu“, kde najde diváky, kteří mu porozumějí a dovedou plně docenit jeho schopnosti.

Opatrně se chci tvářit, že jsem Fordovi porozuměl, ale podruhé nemám potřebu se s tímto filmem setkat. Na druhou stranu, jeho prvotina je zase o kus lákavější. Možná o něco víc, než jeho elegantní oblek na míru.

70%

Napsat komentář