Rogue One

Když vás neprovází Síla.

Poté, co u studia Disney proběhla několikamiliardová akvizice Lucasfilmu, dost jsem to bránil vůči posměváčkům, kteří dávali tušit, že po Lucasově vzoru dostříhávání nových scén do původní trilogie, snad dojde i na cameo Myšáka Mickeyho vedle Jar Jar Binkse. K ničemu takovému zatím sice nikdo nesvolil, ale disneyovský korporát evidentně chce investici zpět a rozhodl se ždímat značku do poslední kapky. Začalo to loni sedmou epizodou, kterou rozumně dali nejúdernějšímu geekovi hollywoodského mainstreamu, J. J. Abramsovi, přičemž krom nové trilogie taky rozjeli sérii spin-offů, které mají rozšiřovat univerzum, které je rozběhnuté natolik, že vlastně nemá hranice. Leda filmařské.

Rogue One. Špinavá válečná akce o partě desperátů Aliance, která se vydá na misi uloupení plánů k imperiální Hvězdě smrti. Tak nějak zněly prvotní synopse filmu, který má těsně předcházet Epizodě IV. Moje nadšení po prvním traileru, kde celou atmosféru vytvořila poplašná siréna a záběry na mohutnou válečnou vřavu, byly docela brzy schlazeny články, kdy se u Disneyho rozhodli pro masivní přetáčky. Dle zlých jazyků bylo přetočeno až 40% původního filmu. Navíc bez asistence původního režiséra, Garetha Edwardse, zato se scenáristy Chrisem Weitzem a Tonym Gilroyem na palubě, přičemž ten druhý nové záběry přímo režíroval. Tihle dva nakonec byli v titulcích uvedeni jako hlavní scenáristé, přičemž na původní dvojici John Knoll – Garry Whitta zbyla pozice „podle námětu“. Dokud nevyjde za pár let nějaký zasvěcený rozhovor, nebo memoár někoho z hlavních tvůrců, který vyplivne do světa vše, co se kolem natáčení Rogue One seběhlo, asi zůstane jenom u spekulací, které sem tam utrousí některý z nižších členů štábu, každopádně těch drbů je příliš a oficiálních prohlášení z produkce, že vše proběhlo hladce a do světa putuje skvělý, kompaktní a nejlepší možný film, který bylo možné zrealizovat, snad ještě více. Bylo by mi to ve finále asi i putna, kdyby Rogue One bylo dobrým filmem. Jakože není, protože…

Když to vezmu hned od začátku, původní synopse o špinavém válečném filmu, je jenom zkazka, které se tvůrci nepřiblížili ani omylem. Po akční stránce funguje snímek jako běžná rutina. Generická blockbusterová produkce, kterých vidíte v kinech ročně alespoň desítku. Pokud má banda nemytých diverzantů splnit takovou náročnou misi, očekával bych krom akčního nevybočujícího standardu taky nějakou invenci. Absence opravdu cool momentů, osobitých výstupů, jako třeba když v Epizodě VII stormtrooper otočí blaster v tonfu a zařve „Traitor!“, u kterých bych si v kině pro sebe polohlasně řekl takové to „Yes!“, vlastně docela zabolí. Parta Rogue One tak nějak propluje lokacemi bez větších cavyků, přičemž celou dobu víte, že ty plány ukradne. Tudíž alespoň čekáte vybroušené charaktery, které by vás něčím mohly překvapit, usadit a hlavně empaticky oslovit. Což se nestane ani jednou.

rogue-one-trailer-2-darth-vader-e1476365391788-1024x466
Zdroj: cheatsheet.com

Těžko říct, komu hodit na triko takhle matnou sbírku hlavních hrdinů, ale asi všem. U Edwardse to tuším už po Godzille (které fandím a považuji ji za zásadní žánrový zářez), kde lidi odsunul na druhou kolej, a byli pro vývoj děje nepodstatní. Jenomže tady nemáte jako hlavní hrdinku šupinatou ještěrku, která vlivem radioaktivního záření poněkud přerostla. Tady mají být právě lidé (a jiná podivná vesmírná stvoření) tím diváckým ternem, bohužel tomu tak ale není. Jyn Erso je nudná. Felicity Jones je fajn tvářička a vlastně se i docela snaží, ale co naplat. Slibně načrtnutý vztah dcera – otec (skvělý Mads Mikkelsen i ve 3 minutách) zůstal buď ve fázi přání, na papíře, nebo ve střižně, ale každopádně ve filmu není. Vnitřní pnutí v honbě za Schrödingerovým tátou dle mého mělo být tím zásadním, co by nám Jyn přiblížilo a donutilo diváka si ji oblíbit. Tedy to, co Rey zvládla v Epizodě VII naprosto s přehledem. Jenže Jyn je dějem spíše tažena, bez výrazněji rozvinuté osobní motivace. Stejně jako všichni ostatní.

V tomto ohledu vždy stavím na piedestal Cameronovy Vetřelce. Jeho parta namachrovaných mariňáků, kteří tváří tvář akci popustí uzdu svým pravým charakterům – a je úplně jedno, jestli jsou to hrdinové, nebo obyčejní srabi – jsou pořád uvěřitelní lidé. Tady nikoho takového nenajdeme. Lunův Andor je nesympatický idiot, K-2SO je hláškující robot, který je – prosím, už mě netrapte s tím klišé hláškujících robotů – chci BB-8, kterému stačil palec nahoru svářečkou. Snad jen Yenův slepý zenový mistr Chirrut Îmwe, který touží probudit ztracenou Sílu tak nějak solidně baví. Když ne empaticky, alespoň komediálně.

Jenže navíc stejně jako není na straně rebelské Aliance komu moc fandit, v Impériu se zase není koho bát. Orson Krennic vypadal úlisně na promo fotkách, šišlající Ben Mendelsohn se i docela snaží, ale ta jeho touha po moci není nijak hnána nějakou motivací, ale pouze a jednou vyřčená jedním jediným opravdu fungujícím hrdinou filmu, Darthem Vaderem.

Ten stráví ve filmu 10 minut a moc dobře si uvědomuju, že srovnávat léty prověřeného arci-záporáka s novou rotou, není úplně fér, ale tady najednou film vytěží svoji zásadní sílu. V démonickém padouchovi, kterému stačí zvednout prsty a naskakuje vám husí kůže. O závěrečném úprku povstalecké jednotky z křižníku, kdy se ze stínu… Prostě celá závěrečná patnáctiminutovka, kdy víceméně prozíváte předchozí bitvu, najednou zafunguje a vy si říkáte, že takhle byste toho brali víc. Epického, osudového a s pořádným návalem opravdových emocí, který nemá s předchozími dvěma hodinami moc společného a vlastně si jej dovedete představit jako nově střižené intro pro Epizodu IV. Na tak ambiciózní biják je to ale dost málo a vlastně to přináší na stůl zásadní otázku, zdali má tohle univerzum potřebu spin-offů. Ten, který má za dva roky nahnat na plátna kin mladého Hana Sola, v režii komediálních tvůrců Phila Lorda a Chrise Millera, tak v mých očích dost ztrácí na atraktivitě.

Rogue One je každopádně další hřebíkem do rakve postojů studií, kdy se jede na silnou jistotu ve snaze zavděčit se všem. Od SW geeků, až po nováčky, kteří jsou ochotni vám tvrdit, že ten warp teda nic moc. Chybí mi v tom tvůrčí svoboda a ochota riskovat tím, že popustím autorskou uzdu. Je jasné, že málokterá franšíza si může dovolit právě něco takového méně, než tohle disneyovské zlato, ale na druhou stranu, kde jinde, než případně ve spin-offech, najdete ochotu kreativně zariskovat proti pravidlům. Je to jako s tou hudbou Michaela Giacchina. Moc by chtěl být svůj, ale ve finále vrže jako wannabe Williams, kterému někdo zakázal být originální.

60%

One Reply to “Rogue One”

Napsat komentář