Filmový rok konzervativní (bez)naděje

Za čtrnáct let, co se aktivně věnuji sledování filmů, jsem nezažil tak slabý rok, jako byl ten, co to včera zabalil. Při finálním zúčtování jsem až dosud vždy musel zabrouzdat na ČSFD, abych si vybral, který z těch pětihvězdičkových fláků je vlastně ten nejlepší. Letos jsem naopak pouze nevěřícně projížděl seznam hodnocených filmů, abych se ujistil, že z letošních premiérových filmů jsem dal plné hodnocení jenom čtyřem. Na druhou stranu, byl to taky rok, který přinesl tři naprosto zásadní seriálové šlehy, které mi jenom potvrzují status rostoucí kvality televizní produkce. Plus se do toho tradičně dostalo několik průšvihů i nečekaných překvapení.

TOP filmy

Příchozí

Zásadní film, který vás rozvibruje fyzicky i duševně. Takhle zahloubaný jsem z kina nevyšel pět let. Po dalších projekcích tuším, že se to natrvalo usídlí v absolutních srdcovkách.

Assassin’s Creed

Filmový leap of faith.

Zootropolis: Město zvířat

Sluníčková agitka, která letos zválcovala svého inspirátora asi tak 3x. Scénář, za který by se Shane Black před dvaceti lety rozhodně nestyděl.

arrival-movie-explained
Zdroj: taylorholmes.com

Samozřejmě by bylo na škodu opomenout ještě pár silných filmových zářezů, jako třeba oscarový Spotlight, který oslavuje investigativní žurnalistiku a práci s fakty. Rozhodně mě potěšilo 13 hodin, kde se Michael Bay vykašlal na digitální tajtrlíkování s roboty a naservíroval parádní válečnou akci, poctivě oddřenou kaskadéry. Saulův syn, který šel na dřeň osobního pekla v kulisách lidmi postaveného inferna. Víru v český film zase vrátila Já, Olga Hepnarová a Ztraceni v Mnichově. Pokud někdo dokázal, že je stále mistrem velkého okecávání ničeho, je to Tarantino s Osmy hroznými. Z rutinního světa marvelovek se pak vyloupl zábavný Doctor Strange, který paradoxně pobavil svojí nedokonalostí. Za sub-žánrovou dokonalost pak považuju levnou rusko-americkou jízdu Hardcore Henry, která sice neudá trend, ale dokonale splňuje to, co od FPS akčňáku čekáte.

Taky ale došlo i na pár slušných failů. V poměru očekávání/výsledek nejhůře dopadnul Jason Bourne, kde je hlad po penězích nejpatrnější. Ambiciózní komiksovka Batman vs. Superman je na tom dost podobně a nezachránil ji ani o 20 minut delší sestřih na blu-rayi. Filmařský konzervatismus zabil Dánskou dívku a digi atrakce zase V srdci moře. Za filmovou genocidu považuju nejnovější X-Men, u kterých bolí především to, že je má na svědomí jejich duchovní otec. Na dlouhou rozborku by byla Renčova Lída Baarová, ale na netu jich najdete tolik, že nezbývá než potvrdit, že všechno špatné, co se o filmu dočtete, je pravda.

TOP seriály

Mladý papež

Famózní premisa o tom, že příběh super konzervativního papeže vlastně může pendlovat na hraně hereze vůči neo-liberálnímu přístupu současné vatikánské garnitury. Všechno v hypnotickém vizuálním a hudebním hávu. Sorrentino je pro letošek v hledáčku č. 1.

Stranger Things

Stroj času do 80. let. Druhé řady se nemůžu dočkat.

Preacher

Osobité, i ctící duha předlohy. Tenhle padlý kazatel hlasu Božího vyšlápnul nejlepším možným směrem.

30872-the_young_pope_____gianni_fiorito_3-1200x520
Zdroj: rjbirkin.com

Za zásadní seriálový počin, který se ke mně letos dostal, považuju Black Mirror. Zrcadlo černé duše společnosti ještě nikdy nebylo jasnější. I pod Netflixem. Díl o kyberšikaně Shut up and dance zařazuji jako regulérní součást mediální výchovy. Rozhodně si vaši pozornost zaslouží i norský Okkupert, který moderní hrozby z východu popisuje s nebývalou aktuálností a realističností, přičemž tam nemusí nutně dohrčet tanky spřátelených vojsk, jako v 68‘ k nám. Máloco trefilo generační terč jako český Semestr. A velmi slušně se taky rozjel parodický Vyšehrad, který se trefuje do nablblých kopaček.

Oproti tomu mi uniká vtipnost Kosma, jehož duchovní otec před deseti lety podobná díla cupoval v médiích na hardy. Ambiciózní Westworld pak zase zapomněl na pro-divácký přístup.

Absolutním bizárem je pak primácký Jetelín, který pro sichr stopli dříve, než stihnul pohltit galaxii dobrého vkusu. O nevtipnosti dramaturgické skupiny Primy pak ještě více vypovídají pořady jako Parťáci (k čemu youtubery do televize?), Comedy club (tady stand-up nikdo fakt neumí) a Vysoká škola života (tady už jsem se ani nesnažil o pochopení).

Knihy

Máloco mě letos mrzí více, než nedostatek času na knihy, který se vesměs omezuje jenom na cestu MHD do práce. Blbé je, že mi trvá pouhých 15 minut. Každopádně…

2001: Vesmírná odysea.

Fascinující novela, která plní jak vědeckou, tak i fantastickou škatulku až po okraj.

To

I s výhradami k nad i pod-zápletkám, které to chvílemi zbytečně ředí, pořád je to vysoká škola vypravěčského umu.

Krvavé země

Průběžně čtu celý rok a je to fascinující odborná práce, která uspokojí každého laika.

n304
Zdroj: onelowerlight.com

Tak ať je ten rok 2017 zábavnější. S menší upjatostí na Hollywood a větším rozhledem do zbytku světa.

2 Replies to “Filmový rok konzervativní (bez)naděje”

  1. filozof

    Fakt nechápu, proč se v poslední době v umění začíná používat „konzervativní a liberální“ jako v politice. Jakoby recenzenti cítili potřebu aplikovat politické měřítko na všechno kolem sebe. Když se na čsfd podívám na padesát nejhorších filmů, tak nejsou „konzervativní“ ani náhodou.

Napsat komentář