Bastille day

…and CIA saved the day!

Novinku režiséra Jamese Watkinse provázela očekávání spíše malá, než velká. Zručný hororový tvůrce fantastické prvotiny Eden Lake a slušné re-imaginace Ženy v černém provedl svůj vlastní Brexit a vyrazil přes kanál La Manche pod hlavičku StudioCanal točit akční thriller o souboji agenta CIA s teroristy.

Po zhlédnutí prvního traileru, který vypadal jako tisíckrát zaměnitelné akční vypláchnutí konkurenčního mozkového trustu, Europacorpu, si nešlo dělat iluze o tom, že buď je kampaň záměrně utlumená, nebo Watkins dostal šablonu a splnil studiové zadání.

bastille_day_poster
Zdroj: uncanny.ch

Jediné kontroverze a silnějšího ohlasu, kterého se filmu nakonec dostalo, nebylo kvůli jeho kvalitám, ale protože druhý den pro premiéře, 14. července, na státní svátek Dne Bastily, proběhl v Nice teroristický útok. Produkce snímek pietně stáhla z kin, propagační materiály z ulic a film se během krátké doby dostal do digitální distribuce. Při čtyřiceti milionovém rozpočtu a patnáctimilionových tržbách se o finančním úspěchu hovořit nedá, ale rozumím tomu, že tady museli producenti taktně pomlčet a do zdi případně mlátit hlavou až doma.

Příběh amerického agenta (kterého hraje Brit), který momentálně slouží v neoficiální (=skoro nelegální) buňce CIA v Paříži, který se dostane na stopu teroristům, jimž se nepovedl útok na budovu Národní fronty, přičemž se mu do cesty připlete americký zlodějíček (hraný Skotem), je čirým důkazem o otevřeném francouzském multikulturalismu.

Jenže na poli teorie kulturní antropologie končí celá zajímavost filmu. Watkins naplňuje obavy z vyplňování šablon, mezi něž patří (ne)vztah hlavních hrdinů, který má brnkat na strunu klasických buddy-movies. Jenže k tomu je Elbův Briar málo nabručený a Maddenův Mason příliš předvídatelný. Navíc jim scénář nenahrává žádné údernější dialogové výměny, takže uvěřit těm dvěma jejich prapodivné spojenectví lze jen za předpokladu, že jste podobných žánrovek viděli už mraky a nečiní vám potíže odhadovat vývoj jejich vztahu (potažmo celého děje dopředu).

Jistě, tvůrci přicházejí snaživě, s jakože šokující pointou, která má obrátit děj naruby a kompletně změnit rozložení figurek na hracím poli, ale i tyhle tvůrčí finesy s matením diváka už jsou dneska za zenitem. Navíc to celé drhne i na poli akce, kde se ke slovu dostane pár pěstí a několik nábojů, ale tahle akční rutina teče z Francie v úplně totožné stoce jako nemalá část standardní hollywoodské produkce. Chybí tomu ksicht, který nedodává nikdo. Vše je žánrová rutina, za kterou se nikdo stydět nemusí. Pár dní po zhlédnutí už si na ni totiž vůbec nikdo nevzpomene.

50%

Napsat komentář