Logan

Wolverine, ikonická komiksová postava mutantího světa nakladatelství Marvel, která spolu s ostatními X-Meny rozpoutala revoluci v oživování kreslených sešitů, definitivně vystřelila strmě stoupající hvězdu režiséra Bryana Singera mezi kreativní elitu a hlavně tehdy neznámého Australana Hugha Jackmana zaparkovala do polohy polozvířecího drsňáka s adamantiovými drápy natolik razantně, že se měl k téhle roli vrátit ještě 8x. Málokdo srostl se svojí postavou natolik jako právě Jackman. Jeho Rosomák je smutnou figurou, která své unikátní mutantní schopnosti spíše upřímně nenávidí, než využívá, a především díky režijní péči páně Singera došlo i na to, že krom fyzické nadřazenosti umí stejně dobře používat i mozek, byť okolnostmi dohnaný k částečné zapomnětlivosti.

Slibnost hrdiny vytušili i producenti a postupně jí nadělili v průběhu let tři samostatné filmy. Jednak tupoučký origin, který doslovně předříkával vše, co bystřejší divák vytušil, a také japonskou misi, která zoufale chtěla zapojovat mozek, namísto toho ale působila jako schizofrenní hybrid špionského dramatu a akční řeže bez dohledu dramaturga. Každopádně největší hrozbou pro něj nakonec nebyla ani yakuza, ani odvěká lidská Nemesis, generál Stryker, ale nevýrazní režiséři, kteří spatřovali jeho hlavní sílu pouze ve fyzické dominanci. Proto mě vlastně docela udivilo, když Jackman vyrukoval s tím, že po sedmnácti letech zatne drápy naposled a bez ohledu na rozpočet, honorář či cokoliv jiného bude chtít, aby film dostal nejtvrdší rating přístupnosti R, a nechá svoji rozlučku kočírovat opět Jamesem Mangoldem. Nemyslím si, že je Mangold špatným režisérem, který rutinně plní žánrové škatulky, ale zároveň není ani tím, kdo by dokázal zásadně pobídnout diváka k tomu, aby si vychutnal zásadní zážitek. Proto jsem po prvních reakcích, rovnajících Logana do stejné vitríny jako Nolanovu netopýří trilogii, odhodil předsudky a s myšlenkou, že se ten Mangold přeci jenom nakonec pochlapil, vyrazil dychtivě do kina.

gamesvillage.it

Vlastně je mi trochu líto Logana podrobit silnější kritice. Přeci jen jde o projekt, kterým Jackman mává své životní úloze na rozloučenou, které zasvětil krom energie taky slušnou porci dolarů a o jeho oddanosti nemůže být pochyb. Jeho stárnoucí Wolverine, který je krom vnitřních démonů prolezlý taky nemocemi, je tragická postava, které se naskytne příležitost pro poslední záchvěv lidskosti tehdy, když potká malou holku, jejíž schopnosti jsou identickou kopií jeho samého. Proto bere i starého Charlese Xaviera, jehož chřadnoucí mozek není svému okolí díky telepatickým schopnostem bezpečný, na poslední road movie, na jejímž konci by měl čekat ráj.

Potud je vlastně všechno dobře. Westernová stylizace (odkazy na Shanea v televizi i přímých citacích) i pomalá road movie Loganovi sedí. Odpovídá dystopické vizi nedaleké budoucnosti, kde už pro mutanty není místo a ti, co zbyli, se musí protloukat světem tak, aby budili co nejméně pozornosti. Když se tedy v tomto nehostinném světě objeví Laura, která se stejně jako její genetický předobraz umí rozběsnit natolik, že jí nedělá problém zmasakrovat celou paravojenskou jednotku, tak nějak dostane ta pochmurná vize do vínku trošku oduševnělosti. Problém je v tom, že Mangold si plně není jistý, co s tím. Umí westernovou atmosféru (už od 3:10 Yuma), umí akci, kterou navíc podtrhává přehledná kamera Johna Mathiesona, ale ani za mák mu nefungují emoce.

Vztah Xaviera a Logana těží z bohaté minulosti minulých filmů, ale nováček Caliban je přes výrazný prostor ve stopáži pořád někým, kdo zůstává velkou neznámou jak vůči ostatním, tak i sám k sobě. Vítám nedoslovnost a náznaky v otázce speciálních schopností, která nechce jít divákovi úplně na ruku, ale na oplátku chci vědět, proč je vztah k Loganovi a Xavierovi tak silný. A zatímco tady Mangold nechává diváka tápat, ve vztahu k Lauře aka zbrani X-23 vyloženě selhává. Dafne Keen je do budoucna příslib velkolepé dětské herečky, ale k čemu uchvacující talent ve fúzi se zakaboněným tvrďákem, když jim Mangold krom pár šablonovitých scén (tradiční vývoj: odmítám, nevěřím, nestíhám, zachráním) nenabídne nic navíc. Chybí mi tam dohled člověka, který prostě se svou vizí sahá dále, než jenom k čitelnému konci, který musí být každému jasný už od doby, kdy se začaly objevovat první zkazky z natáčení. Myslím si, že vysněný R-kový rating je v tomto případně pohodlnou skluzavkou do náruče diváckých sympatií, ale v té unikátní záplavě narubaných těl, kde malá holka bez bázně a hany stíná na první dobrou hlavy, prostě nevyčnívá nic dalšího.

Pořád je to totiž v jádru velmi přízemní historka, která (možná) vědomě adaptuje herní pecku Last of Us, která předkládá navlas stejnou situaci, v níž musí starý morous pomoci (na první pohled) křehké dívce k záchraně. A zatímco ve studiu Naughty dog věděli, jak se všem klišé o patetické sebeoběti vyhnout, tvůrci Logana je bezezbytku naplní. Je to možná omluvitelné tím, že se pořád točíme v komiksovém světě, kde lze mnohé prominout (a něco podobného vlastně považuji za trumf u The Dark Knight rises), ale tu intenzivní hru na syrovost a brutalitu beru tak trochu jenom jako, bez opravdového tnutí do živého.

Mrzí mě to už jenom kvůli hercům, kteří ze sebe vydali vše, jak zmíněná Dafné Keen, tak i Jackman se Stewartem, ale i slizký Boyd Holbrook, který vlastně při všech (ne)očekáváních překvapuje vlastně nejvíc, ale u Foxů by se měl někdo chytit za hlavu s tím, že bezbřehá brutalita ještě dobrý film (podobně jako Deadpoola) nedělá. Jenže dokud budou v Hollywoodu vládnout účetní, pravděpodobně se na tom nic tak zásadního měnit nebude.

PS: Ať nežeru, Beltramiho vrzající motiv při závěrečném masakru je stejně účinný jako svého času Zimmerovo Deshi Basara.

80%

Napsat komentář