Evropa mezi Hitlerem a Stalinem učebnicového nánosu zbavená

Recenzovat tak zásadní knihu, jako jsou Krvavé země, bez odbornější erudice v oblasti historie 2. světové války, by bylo stejně odvážné jako jít do Prostřena a neumět vařit. Troufalé, ale možnost, že budete ve finále za debila, velmi pravděpodobné. Tak si jenom dovolím krátký komentář.

Knihu uznávaného amerického historika Timothyho Snydera jsem louskal déle než rok. I přes opravdu čtenářsky vděčný literární jazyk je to až fyzicky vyčerpávající čtení. Snyder jde do hloubky přesně natolik, aby zaujal ty, kteří jsou ve znalostech této problematiky kovaní, ale zároveň je taky přívětivý k laikům, které odmítá utlouct strohým výčtem informací na úrovni znuděného učitele dějepisu.

Skrze obsáhlou základnu historických pramenů sleduje vzestup komunistů v Sovětském svazu a nacionalistů v Německu, přičemž těm nejprofláklejším událostem věnuje minimum prostoru na úkor toho, že  skládá přímé analogie v souběžném vývoji těchto politických partají a zároveň rozbíjí zažité stereotypy, které do vás pravděpodobně nalili ve škole. Souhrnné informace podává zběžně a přehledně. Počty mrtvých se snaží vypisovat co nejpřesněji, protože milion mrtvých je opravdu statistika, ale milion a jeden, to už vás nutí přemýšlet o tom, kdo asi mohl ten poslední být. Zda-li žena, či muž, rodič, či dítě. Často vytahuje z archivů očitá svědectví, která byla nějakým způsobem zaznamenána, takže hlad na Ukrajině již není suchou statistikou, ale bolavým příběhem o tom, kdy umírající matka prosí své děti, aby ji po smrti snědly a neumřely hlady, a židovští uprchlíci nejsou podivnou masou lidí v černých kabátech kráčející do transportů smrti, ale naopak lidi, kteří se mnohdy nevzdali naděje ani v poslední chvíli.

Fascinující, náročné, ale i v nejlepším slova smyslu poučné čtení, které otevře obzory v temné kapitole našich dějin způsobem, jako málokterá mainstreamová tematická kniha před ním. Její (o chlup tenčí) pokračování Černá zem už vykukuje z poličky.

Napsat komentář